Velký, nepochopitelný hlad

(...) Soubor raných próz se jmenuje Velký, nepochopitelný hlad. Název je odvozený od jedné z povídek, přízračného příběhu muže, který horečně bloudí ulicemi nejmenovaného města. Tomu trochu připomíná domov, jeho krásné rodiště "za modrými horami", místo "duchů". Vzpomíná na dědečka, otce i matku, pozoruje bohaté tlusťochy i elegantní paničky a trpí šílenou samotou – i hladem. (...) Povídky, které do češtiny přeložil Radovan Charvát, vznikaly v letech 1950 až 1956 a vycházely převážně v novinách. Jsou to většinou krátké, pětistránkové texty, které se ještě nevyznačují typickým chrlivým, vzteklým stylem, ale už je v nich patrné autorovo pochmurné vidění života a vztahů. Bernhard v nich odkazuje nejen na svého dědečka Johannese Freumbichlera, ale také popisuje atmosféru venkova, odlehlých statků, idylu v pustině, která však trvá jen chvíli.