Recenze z média Hospodářské noviny
Dobrodružství zničených obrazů
Maluji jen to, co vidím," řekl Monet. Ale vidí to samé v jeho obrazech i diváci? Kniha esejů pátrá za plátny. (...) Co nám Lesák na příkladech tak rozdílných – od Moneta až po cvičence na spartakiádě – sděluje? Že jsme součástí nezměrného celku, jehož uvědomováním a mentálním zpracováváním si vyvzdorujeme svoji individualitu, pochopíme senzaci vlastních limitů a konečně začneme správně, neodkladně a s těmi nejlepšími kompromisy pozorovat. Přinejmenším čtenář po přečtení knížky zvedne oči a uvidí jiným způsobem.
Divý Bernhard
Irský Hamlet z pitevního sálu
Nebroušený holokaust
Film o filmu v podobě knihy. Tak by se dal charakterizovat právě vydaný knižní rozhovor Michala Plzáka s Lukášem Přibylem Zapomenuté transporty. Název se odvolává na čtveřici dokumentárních filmů, v nichž politolog a historik Lukáš Přibyl shromáždil unikátní svědectví přeživších z válečných transportů do Pobaltí, Běloruska a okrajových oblastí Polska. (...) Aby mohl plně pochopit všechny narážky, měl by čtenář, který snad dokumenty neviděl, nebo si potřebuje oživit paměť, otevřít knihu nejprve v její druhé části. Tu tvoří přepisy jednotlivých dokumentů. V samotném dialogu se do popředí dostávají další souvislosti a osobnosti.
Pět mužů, pět smrtí a Alice
Demokracie ve vlastní šťávě
Recenze: Handkeho dvě knihy připomínají peklo nad Berlínem
Ó Bílečku, píše prokletý básník Deml svému guruovi
Podobně vášnivá bývá zpravidla jenom láska… Jak dokládá právě vydaná korespondence Jakuba Demla a Františka Bílka, mohou vypjaté emoce provázet i přátelství. Další díl ediční řady Korespondence J. Demla vydávané nakladatelstvím Dauphin nese ostatně název Číslo jednací: láska. Jakub Deml byl výtvarnou prací o pouhých šest let staršího Františka Bílka uchvácen už jako seminarista. Ó Pane můj, Příteli milený, Mistře předrahý, Milovaný, Ó Bílečku – těmito a dalšími exaltovanými osloveními tituluje mladý kněz na samém počátku dvacátého století svého gurua. (...) Korespondence Deml-Bílek je rozdělena do dvou svazků, které respektují časovou prodlevu v dopisování. Každá z knih má přitom přes šest stovek stran! V tomto kvantu figurují spousty jmen, událostí a souvislostí, zásadních i těch marginálních. Se zasvěceným porozuměním a hlubokou erudicí jimi čtenáře provází editorka svazku Iva Mrázková. Její poznámkový aparát a jmenný rejstřík otevírají oponu pochopení tohoto korespondenčního divadla skutečně doširoka. Mrázková dokáže identifikovat dokonce i regionální živnostníky, zapomenuté kněze a další "malé" postavy, které oživují a doplňují svět těch "velkých". Do širších literárních a společenských souvislostí pak Mrázková zasazuje korespondenci v obsáhlých doprovodných textech.
Cesta do ukrytých světů
(...) Scenárista Pavel Gotthard ve svém románovém debutu Léky smutných zkoumá trochu odlišnou cestu, po které se do světů ukrytých za všední realitou vydávají celé armády teenagerů: fantasy hry na hrdiny. Tyto společenské hry, ve kterých účastníci děj sami inscenují a pomocí vlastní fantazie se dostávají do fiktivních kouzelných říší, autorovi slouží jako odrazový můstek k zachycení mnohem obecnějšího problému sebeurčení mladého člověka v nepřehledné současnosti dnešního světa. Hrdinou příběhu je student žurnalistiky David, který zažívá krizi svého vztahu s Pavlou. Když zjistí, že Pavla žije paralelní život ve snovém, fantazijním světě, rozhodne se David vydat za ní a přijmout jeho pravidla.
Bojovník z pražského sídliště
McCarthy odzátkoval díru do pekla
McCarthy odzátkoval díru do pekla
Truchlivý hrdina Hostovský
Výjimečného prozaika předválečných Čech vrací do povědomí kniha bohemisty Papouška. Nikde doma, všude cizinec, Žid, komunista, exulant, pravičák s nepřístupně levicovými názory. To vše byl Egon Hostovský, jediný český spisovatel své generace pro světové publikum, ve světě však chápaný jako derivát jiného světového spisovatele – Franze Kafky. Bohemista Vladimír Papoušek v knize Žalmy z Petfieldu zhodnocuje své mnohaleté zaujetí osobou Egona Hostovského (1908–1973). Nejedná se však čistě o biografii nebo literární rozbor jeho díla, Papoušek se spíše formou narativní eseje snaží vypsat ze svého zajetí Hostovského romány. (...) Slovy Hostovského dcery Olgy byl kombinací dona Quijota a Cyrana z Bergeracu, truchlivých hrdinů, které máme rádi, přestože prohrávají. Po přečtení Papouškovy knihy se snad již Hostovský z myslí čtenářů nevytratí.
Detektivní román se stepním vlkem Boschem jde ve šlépějích Marlowa
Dopisy, které pomáhaly přežít
Murakamiho pop-artová polévka
Tanec s Bohem
(...) Další kniha o lásce, copak jich už nebylo dost? Nebylo, jak dosvědčuje nová práce Tomáše Halíka s názvem Chci, abys byl. I tento respektovaný teolog a filozof však nejprve musel k takovému tématu dorůst. (...) Nesmlouvavý oponent nového díla Tomáše Halíka by jistě rád vpíchl momenty, kdy se český teolog záměrně opakuje, aby myšlenku školometsky zdůraznil (nevěří svému čtenáři, nebo vlastnímu peru?), případně jen zhutňuje úvahy z předchozích vlastních knih. Tady však nejde o žádné ohřívání včerejší kaše. Halíka totiž v Chci, abys byl můžeme sledovat skutečně on-line, v průběhu jeho myšlení. A to se logicky vrací a navazuje, dotváří a zpřesňuje. Právě ve chvílích, kdy pražský intelektuál pracuje sám se sebou, nejzřetelněji překračuje ohrádku české kotliny. Právě tady, a ne ve chvílích, kdy o tom sám mluví, se stává skutečně evropským autorem duchovní literatury.
Rushdieho život v klatbě
Muži s pamětí spolu hovoří
K životu příchylný Karol Sidon
Komiks školou povinný
Chrámová loď podmaněných
Slepý spisovatel viděl cestu
Viktor Fischl zůstával diplomatem v tom nejlepším slova smyslu také ve svých povídkách.
Ani nemoc, ani stáří, dokonce ani slepota nezastavily tok vyprávění spisovatele Viktora Fischla. Své poslední povídky čtyřiadevadesátiletý muž už jen diktoval. Zastavit ho mohla jedině smrt – ta přišla v roce 2006. Příběhy, které ještě stihl povědět, vyšly nyní pod názvem Povídky odjinud. Nakladatelství Garamond k nim do jednoho souboru, koncipovaného jako devátý svazek autorových spisů, přičlenilo již dříve vydané Povídky ze starého cylindru. Jde o spojení navýsost šťastné.
Duchařina
Utrpení mladého Zábrany
Kde se mi daří špatně, tam je má vlast
(...) Rothovými texty se vine silné vědomí konce. Autor se ztotožňuje se svědkem zanikajícího světa – ostatně zániku rakouského mocnářství věnoval svůj nejslavnější román Pochod Radeckého. Hotely, pro něž si autor díky častému střídání místa vytvořil zcela osobitou vnímavost, se mu mění v obrazy provizoria, tedy času, který už je v dané chvíli odsouzen k zániku. Ano, Roth byl bytostný pesimista, plný obsesí a katastrofických představ, ale při tom všem též autor nesmírné vnímavosti, pozornosti k detailu, jakož i k zachycení ducha místa.
Výbor Touha po Paříži, stesk po Praze říká mnohé – o Rothovi, o době, ale také o nás Středoevropanech. Bez zaujetí a osobního vztahu editora by tohle nebylo.
Josef Váchal
(...) Tak jako Váchal Cestu Slovenskem sám prožil, napsal a nakreslil, i její příprava k vydání je víceméně dílem jednoho člověka. Zkušený váchalovský badatel (mj. spoluautor Váchalovy monografie a retrospektivní výstavy v Rudolfinu z roku 1994) Petr Hruška je nejen editorem svazku a autorem komentářů, navrhl i vazbu a grafickou podobu díla.
Odolal přitom divokému vábení Váchalova expresionismu; uměřená a v nejlepším slova smyslu služebná grafická podoba knihy nechává původní text a ilustrace tím intenzivněji znít.
Žili jsme tak, jak si pamatujeme?
Paměť a smrt tvoří hlavní postavy novely Vědomí konce britského spisovatele Juliena Barnese. Napsal ji na pozadí osobní tragédie, když mu zemřela manželka na mozkový nádor.
Zdá se, že jedinečnost lidského života je skryta hlavně v jeho nekonečné schopnosti mít o sobě nějaké představy. Angličan Julien Barnes popsal příběh o tekuté paměti, kterou máme všichni našroubovanou do DNA, ve své novele Vědomí konce. (...) Zůstat mistrným stylistou, mluvit o těch nejdůležitějších věcech života a dokázat se přitom neztratit čtenáři za obzorem svých literárních ambicí – to je současný Barnes. Stále inteligentní až až, bystře britsky vtipný a hojně francouzsky podvratný tam, kde by hrozilo až přílišné literární džentlmenství.
Apokalypsa z britského venkova
(...) Také Swiftův román Škoda že tu nejsi se mnou je geniálně propracovaný, promyšlený a závažný. Tradičním autorovým tématům dodává nové dimenze a čtenáře ani na chvilku nenudí, byť (anebo možná právě proto) od něj vyžaduje maximální soustředění.
Swift měl v češtině štěstí na překladatele. Většinu jeho starších knih přeložila Alena Jindrová-Špilarová a také překlad románu Škoda že tu nejsi se mnou od Olgy Bártové snese nejpřísnější měřítka: je přesný, citlivý, čtivý, ostatně celý text je redakčně dokonale připravený. Měla by to být sice samozřejmost, nicméně Swiftova generace už na neumětelské překlady v minulosti doplatila, jak jsme byli svědky u Amise či McEwana.
Rembrandtův vzkaz
Jamie Olivier 30 minut v kuchyni
Kuchařka od britské kuchařské hvězdy na českém trhu potěší koncepcí – nestaví na jednotlivých receptech, předkládá rovnou celé, chuťově sladěné menu. Popsaný postup s tím počítá – když se spolehnete na Jamieho, budete mít vše uvařeno opravdu najednou. I když 30 minut v mém případě tak úplně nestačilo. Klady: koncepce knihy postavená na postupu přípravy celého „obědového“ menu, postup práce počítá s vařením tří chodů najednou, celý postup je na jediné stránce, což je přehledné, chuťové experimenty se zárukou
Dokonalá žena nezvrací
(...) Několik silných témat, o nichž se do té doby taktně mlčelo, vnesl v roce 2003 do finské literatury román Stalinovy krávy mladé autorky Sofi Oksanen. Prvním bylo autentické zobrazení pocitů ženy, jež léta trpí poruchou příjmu potravy. Ještě výbušnějším se stalo vylíčení "bratrských" vztahů mezi Finy a Estonci jak za dob sovětského Estonska, tak i po získání samostatnosti v devadesátých letech.
Hlavní hrdinkou románu, který právě vyšel v českém překladu, je dcera estonské matky a finského otce Anna, jež od dětství bojuje s hanbou dvojí krve. Jednak kvůli matčině paranoidnímu (i když možná oprávněnému) strachu, že ji sleduje tajná policie, a také kvůli obavám z možného ostouzení za estonský původ.
Vězeň, který štěkal v cele smrti
Osudová míjení ruských nešťastníků
Moudrá krev ze silného zdroje
V bublinách
(...) Určena je všem, kteří se chtějí poučit. Na první pohled sice ukázky starých komiksů nad výkladovým textem výrazně převažují, avšak citovaných příběhů je tolik, že z každého může být uvedena jen jedna, u těch nejvýznamnějších maximálně čtyři stránky. V hlavní roli tu totiž nejsou kreslení hrdinové, ale příběh českého komiksu.
Helena Diesing pečlivě zdrojuje a také vtipně komentuje, hodnotí a ukazuje paradoxy. Například už Josef Lada v desátých letech minulého století věděl, že základem komiksu je text uvnitř bubliny.
McCarthy je vlk, který trhá ovci
Milovaný Reynek
Ideální země pro vraždu
Ajvazova filozofující verneovka
(...) Román Lucemburská zahrada obsahuje autorovy základní motivy: tajemné písmo, knihu v knize či obraz v obraze, umělé bytosti i zpochybnění tradičního pojetí reality. (...) V románu nalezneme, jak se na Michala Ajvaze sluší, pochopitelně také řadu skvělých pasáží, zvláště když se tvůrce vymkne ze svého poněkud profesorského konceptu. Snad jen u tohoto spisovatele můžeme číst o honičce s langustou zběsile prchající restaurací či o napodobenině pařížské ulice postavené v džungli. Jako by člověk zabloudil v obrazech Reného Magritta či jiného magickorealistického malíře.
Michal Ajvaz tedy zůstává absolutně svůj. Vyvázaný z času i místa, věrný své cestě, své optice. Snad i proto jeho dílo získává stále větší ohlas v zahraničí.
Kniha o tom, co všechno se děje za zdí
F. S. Fitzgerald
Co tvrdí Molero
Tramvaj do stanice Český sen
Francis Scott Fitzgerald
Mladý autor, který se tak dychtivě pustil do života i do literární tvorby, píše stejně jako v románu Na prahu ráje o mladých lidech, kteří mají pocit, že život je otevřená cesta - a oni si mohou dovolit všechno, respektive nevědí, co si vybrat, co je jim vlastní a co ne. Hrdinové jsou tak často zachyceni ve chvíli, kdy ještě nevystřízlivěli a s optimismem a očekáváním hledí do budoucnosti.