Recenze z média TÝDEN
Byla to jen obyčejná facka!
Témata partnerských vztahů i objevování sebe sama jsou stará jako lidstvo samo. Ve spojení se závažným psychologickým problémem může přesto vzniknout poutavý příběh. Tak jako v případě románu Dýchání pod vodou. Mohla to být tuctová love story. Nicholas Andreas je šestnáctiletý mladík vyrůstající v Miami v přepychu, s vyznamenáním a nadprůměrnou inteligencí, ukázkový případ dospívajícího teenagera, kterému zdánlivě nic nechybí. I jeho přítelkyně Caitlin je ideální dívka, půvabná a obdivovaná. Jenže místo toho celý příběh začíná u soudu, ke kterému došlo na základě Caitlinina oznámení, že ji Nick po měsíc trvajícím vztahu napadl. (...) Příběhy týraných žen bohužel často trpí tím, že se autoři k tématu samému upnou natolik, že děj i jeho zpracování jsou pak plytké. Ve čtenáři zůstává hořkost z toho, že kniha sice pomáhá odkrývat a do důsledků zviditelňovat i pochopit společenský problém, ale že jde v pojetí o promarněnou šanci. V tomto případě stál u zrodu opačný přístup, a výsledek tak naopak působí o to intenzivněji.
Rok, kterým to začalo
(...) Podmanivý příběh jednoho roku, který bez nadsázky určil celé evropské 20. století, sepsal Florian Illies. Kombinoval přitom bulvární popis vztahů i atmosféry nejproslulejších lokálů slavných míst v Berlíně, Vídni či Paříži s postřehy o filozofické podstatě přelomové doby a prostým encyklopedickým výčtem. Je přitom vtipný, ironický, stručný. Německý kunsthistorik a esejista Florian Illies (42) působil jako fejetonista u Frankfurter Allgemeine Zeitung a nyní píše pro časopis Zeit; věnuje se i obchodu s uměním. Z jeho knih vzbudila největší ohlas dvojice věnovaná jeho vlastní generaci, nazvaná Generace Golf (2000, druhý díl 2005). Kniha 1913 - léto jednoho století vyšla v Německu "v předvečer" výročí, v říjnu 2012. Okamžitě opanovala žebříčky prodejnosti, dodnes se jí prodalo kolem 200 tisíc výtisků. Češi jistě nebyli jediní, kteří se chopili nápadu vydat ji rychle, hned letos, k jubileu.
Reynek jako znovuobjevený
Obdivovaná a uctívaná postava básníka a grafika Bohuslava Reynka (1892–1971) se dočkala úctyhodného literárního pomníku: Karolinum vydalo jeho Korespondenci. Významnou část Reynkových dopisů kdysi zachránil domáckým opisem Jiří Šerých, který spolu s literárním historikem Jaroslavem Medem stojí také za přítomnou edicí. Básník neobyčejné hloubky a obraznosti, úzce navázaný na krajinu Vysočiny, v jejímž centru Petrkově tvořil, a na francouzskou kulturu, z níž čerpal, je zdrojem inspirace pro mnohé intelektuály a umělce: vydání Korespondence tak zdaleka není jen položkou do snobských knihoven či státních institucí.
Příslib zádumčivého klidu
Spílání z Korutan
Laskominy dávných hostin
Ke zlým skutkům...
Konečně je zase co číst
Konečně je zase co číst
(...) Myšková představuje typ autora, který ilustruje známé heslo "Kvalitní knihy se obejdou i bez čtenářů". Nelze čekat, že by Nícení trhalo rekordy v prodejnosti, patrně také - jako správný solitér - zůstane stranou literárního provozu. Je to malá radost pro literární fajnšmekry. Jak známo, pochválit první knihu je tak trochu danajský dar. Debutů vynášených do nebes bylo spousta, málokdy po nich následovala velká literární kariéra (jakkoli v našich poměrech má pojem literární kariéra trochu paradoxní nádech). Chvála prvotin vyvolává nemístná očekávání a nároky na knihy druhé (možná i tlak na autory) - vzápětí přichází logicky zklamání. Nechtějme od Ivany Myškové a Jaroslava Žváčka nic, oni se sami rozhodnou, co a jak (a jestli vůbec něco). Zůstaňme u potěšujícího konstatování, že tu máme dvě knihy, které stojí za to číst. A to je skvělá zpráva.